Hadovy stránky

Nedávno v rámci standardně vypečeného saunařského čtvrtku bylo nahozeno téma, u kterého jsem nepředpokládal velký rozdíl v názorech, ale hluboce jsem se zmýlil.

S překvapením jsem totiž zjistil, že všem, kromě mé maličkosti, nevadí, aby bylo povinné prokazovat při prodeji zboží do bazaru totožnost. Záměr, který stojí za vznikem tohoto opatření je poměrně jasný. Například pomocí záznamu totožnosti bude možné jednodušším způsobem chytit zlodějíčka mobilů, který tam nosí svoji kořist k prodeji, v připadě, že původní majitel objeví v bazaru svůj ukradený mobil.

Záměr potírat drobné krádeže, kde ukradené zboží směřuje do bazarů, je jistě v pořádku, ale provedení je v mých očích tragické. Proč by měl nějaký ušmudlaný bazarník znát moje nacionále? Z mého pohledu je na tom asi tak stejně jako prodavačka v samoobsluze. Nebylo by snad lepší snažit se zamezit samotným krádežím, než tomu, co se děje po nich a je to spíše jejich důsledkem? Myslím, že se jedná o typický příklad, kdy opatření, které má postihovat zločince ukrádá svobodu jedincům, kteří se chovají naprosto počestně.

Můžete samozřejmě namítnout, že se rádi té trochy svobody vzdáte, pokud se nebudete muset bát, že Vám ukradnou mobil při každé druhé příležitosti. Avšak myslím, že tenhle pohled je špatný. Necháte si ochotně transplantovat čip, který Vás bude 24 hodin sledovat? Ne? Ale vždyť to určitě výrazně sníži kriminaitu...

Jistě, přistup, kdy policie musí složitě pátrat po totožnosti dáné osoby jinými způsoby je mnohem náročnější, složitější a potažmo i dražší, než když jí bazrník dopředu opíše občanský průkaz. Ale já si tenhle luxus rád zaplatím v rámci svých nemalých daní, než aby každý pičmunda věděl, kdy jsem prodal svůj pět let starý CD přehrávač a kde bydlím.